Můj nedělní výšlap.

Výlet č. 4

Neděle 16. května 2021.      

Proměnlivé počasí mě stejně vylákalo ven. Nebyl nikdo, kdo by šel se mnou a tak jsem vyrazila sama na vlak. Dojela jsem víkendovým motoráčkem do obce Brtníky. Naplánovala jsem si cestu na Vlčí horu a odtud že dojdu buď na vlak zpět do Brtníků, do Panského nebo do Zahrad...Nakonec vše dopadlo úplně jinak.

Pojďte tedy se mnou na nedělní výšlap krásnou krajinou Šluknovského výběžku.

Stařičké nádražíčko vítá svoje návštěvníky pouze o svátcích a o víkendech, 

kdy tudy projíždí výletní vlaky. Tady začíná moje dnešní cesta.

Vlčí hora a před ní na kopečku svítí dvě stavby -  kaple Křížové cesty a Božího hrobu. Obloha se zatáhla. Možná, že zmoknu.

Hasičská zbrojnice  po opravě jen svítí

Místní hřbitov

Tento anděl stojí v místech zahrady u bývalého u kostela. Nějaký vandal ho potřísnil červenou barvou. Za to by zasloužil !!! Kostel je zbouraný. Na jeho místě vyrostl velký kovový kříž.

Místo, kde stával kostel.

Památník obětem velké války ( 1. světové)

Schody, které vedly ke kostelu.

Jsou tu krásné chaloupky,

 ale i domov pro vážně postižené osoby potřebující zvláštní péči.

Schodiště ke Křížové cestě.

Vnitřek kaple Křížové cesty. (Foceno přes sklo  dveří).

Zvon se rozezní pomocí lana, které visí ze stropu uprostřed kaple.

Pohled od kaple

Boží hrob.

Uvnitř kaple Božího hrobu. (foceno přes sklo dveří)

Ohlédnutí...

Pokračuji dál. 

Vlčí hora...vyrážím po červené turistické značce luční cestou. Teprve tady jsem si uvědomila, že jsem si nezapnula aplikaci Relieve, která mi počítá nachozené kilometry.

Mraky se honí, možná bude pršet. 

Pro jistotu si připravuji pláštěnku a ochranný  obal přes fotobatoh.

Pokud bych chtěla jít kousek dál po silnici, tak se dostanu na cestu,

 kudy se jde do skalnatého Kyjovského údolí. V zimě se tam chodí k ledopádům.

Tam, cestu znám. Tady se musím řídit turistickými značkami, 

protože tudy jdu na Vlčí horu poprvé.

U jedné z chalup u lesa je tento hlídač.

Na kraji lesa mě vítá rozkvetlá měsíčnice vytrvalá.

Vrzající větve stromů zní chvílemi až strašidelně.

 Jsem tu sama v souznění s přírodou.

Ještě tu potkávám párek kačen a pokračuji dál pro blátivé cestě

vzhůru k rozhledně.

Mezi stromy prosvítá střecha nádraží Panský.

Dál pokračuji po žluté turistické značce k rozhledně na Vlčí hoře. .

To už ale bude v dalším pokračování.