30. září 2021
Výlet č. 28
Znovu jsme vyrazili do Děčína. Od hlavního nádraží jsme jeli autobusem k nemocnici a odtud se vydali na Stoličnou horu, kde je místo bývalého hostince Kvádrberk, ale také Císařská vyhlídka. Sice jsem už nechtěla s manželem někam do kopců, ale tento výlet opět navrhnul sám, a vzal si tentokrát i trekingové hole a tak jsem čekala, jak ten kopec zvládne a kam až dojdeme.
s výhledem pouze do parku nebo do částí korun stromů.
Nás však čekal tento jak manžel říkal "cikcak" výstup
po docela příjemné dlážděné cestě.
Pozůstatky litinové pumpy z konce 19. století
Císařská vyhlídka.
U příležitosti stříbrné svatby císaře Františka Josefa I. a jeho choti Alžběty (císařovny Sisi), byla v roce 1879 na vrcholu Kvádrberku vybudována vyhlídková terasa - Císařská vyhlídka. Později zde byl postaven výletní hostinec, vztyčen obelisk a vybudována promenádní cesta k vyhlídce Labská stráž.
Chtěla jsem si nafotit obelisk od zábradlí z druhé strany,
ale seděl tam nějaký mladý muž a cosi jako kroužky si čmáral na papír.
Odtud teprve vidím, jaký kus cesty lesem a skalami jsme zdolávali
při poslední výpravě na Děčínský Sněžník,
když jsme odtud šli do Děčína na vlak pěšky....
Místo 13 km z turistické značky, to podle GPS navigace bylo nakonec skoro 18 km.
Děčínský zámek. Gloriet v Růžové zahradě už je bez lešení
a opraveně vypadá i Dlouhá jízda.
Ještě tam vedou schody dolů, tak zatím co manžel odpočíval na lavičce, šla jsem se tam podívat. Je tam další menší vyhlídka, ale byla odtud slyšet hlasitá rappová hudba a tak jsem další sestup vzdala a vrátila se zpět nahoru.
Jen nechápu proč dnešní mladí lidé většinou chodí do přírody
s doslova řvoucí hudbou, místo aby si užívali klidu a krásy přírody.
Některé skalní útvary připomínají tvory z živočišné říše.
Tady jsem to nazvala kobra a pod ní ještěr...
Posvačili jsme a vydali se dál ke Sněžnické vyhlídce. To už je výletní cesta po rovině.
Kvádrberk.
V roce 1901 byl na Císařské vyhlídce postaven zděný hostinec rozšiřující původní lokál hostinského Ignaze Zappeho z roku 1888. Součástí této renovace bylo i vyhloubení vodního rezervoáru, ke kterému jsme právě došli. Byl napájen z nedalekého vodojemu Koellborn a byla k němu připojena i litinová pumpa umístěná na přístupové cestě k Císařské vyhlídce.
Dále jsme pokračovali po příjemné cestě.
Trochu mi to připomínalo cestu z Doks k Břehyňskému rybníku.
Sněžnická vyhlídka. Před stolem chybí horní část zábradlí, což nás docela překvapilo.
Je to dílo padlé větve, stromu nebo vandala!?..., kterému možná vadilo, že zábradlí rušilo výhled do krajiny?! Kdo ví...Pro člověka trpícího závratí nic příjemného. Já se výšek nebojím, závratěmi netrpím, přesto jsem až ke zbytku zábradlí raději nešla, protože co kdyby...Fotila jsem tedy buď od zábradlí nebo až od stolu.
Rozhledna na Děčínském Sněžníku přiblížená větším objektivem
Ještě jeden pohled a pokračujeme k vyhlídce Labská stráž
Vyhlídkový pavilon na okraji srázu skal byl postaven zásluhou zkrášlovacího spolku v letech 1888- 1890 a byl nazván Elbwarte. Finanční prostředky byly získány z dobročinných akcí. Stavitele Karla Höniga dodnes připomíná nápis na boku vyhlídky.
Celý pavilon byl postaven z pískovcových kvádrů, pouze kupole a kuželky balustrádového zábradlí byly odlity tehdy z nového materiálu - armovaného betonu.
Jediné houby které tu vidíme, jsou jedovaté muchomůrky citronové.
Les je tu krásný, ale hledat houby bych se tu neodvážila
kvůli možným skalním průrvám.
Vodojem Koellborn, o kterém už jsem tu psala.
Detaily pomníku F. Schumanna
Pomník je počmáraný obrazci a nápisy. Aby vynikla jeho krása, tak jsem to musela vyretušovat.
Náš výlet tu skončil a šli jsme zase na autobus a vlak. Bylo to krásný den
a manžel tuto cestu a výlet který sám vybral, zvládl opravdu dobře.
Omlouvám se za mnoho fotografií, ale nechtělo se mi to moc redukovat.
Ty výhledy jsou opravdu nádherné jako i mnoho jiných míst
v celém národním parku České Švýcarsko.
Mějte se moc hezky.