3. prosince 2021
Po mnoha sychravých dnech jsme se konečně dočkali rána s oblohou bez mraků. To bylo znamení, že si mám pospíšit s hygienou a vyrazit do luk a počkat na východ slunce. Škoda, že nemáme sníh. To by bylo zcela jiné focení.
Ve staré vysoké trávě se schovávaly dvě srnky a bedlivě mě pozorovaly.
Byly docela slušně maskované...Najdete je?
Já jsem pokračovala dál.
Po sněhové nadílce, která už zmizela, je tráva na některých místech
zajímavě poskládaná.
Čekala jsem na východ slunce a překvapilo mě stojící auto na polní cestě
u vodárny. Původně jsem si myslela, že se jedná o myslivce,
kteří sčítají divočáky nebo srnky.
Lužické hory před východem slunce
Byla úžasná dohlednost a dokonce byl krásný výhled na Ještěd.
Došla jsem o kousek dál a sluníčko se najednou vynořilo.
Lužické hory
Došla jsem k autu, které jsem zahlédla z louky.
Zjistila jsem, že je auto po nápravu zapadlé v mokřadní louce
a v něm mladík s dívkou.
Mladý muž otevřel okénko a ptal se mě zda nevím o traktoristovi,
který by je vyprostil a bahnité pasti,
protože jsou tu už od večera a přes celou noc a navíc mají vybité mobily....
Nakonec mě napadlo zavolat městskou policii a požádat je o radu.
Popsala jsem jim situaci a místo, kde je auto zapadlé s tím,
že jsou v něm dvě osoby. Sdělili mi, že tam přijedou,
abych tam někde počkala a navedla je na místo.
Během čekání jsem ještě trochu fotila i když už mi byla docela zima.
Přijel jeden strážník, shodou okolností manžel mojí neteře.
Vše jsem mu vysvětlila i ukázala kudy cestu mokřadem objet,
aby se také neocitl v blátivé pasti.
Příběh dvou lidí z auta je trochu složitější. To tu ale nebudu rozepisovat.
Hlavní je, že se dočkali alespoň nějakého řešení i když se jim výsledek
asi moc líbit nebude...
Tak že moje ranní procházka byla tentokrát napínavá a já jsem se promrzlá
těšila a svůj horký ranní čaj.