16. srpna 2022
Výlet č. 20
Do Ústí nad Labem jezdíme docela často a občas nám vyjde čas na malý výlet. Tentokrát jsme šli od nádraží stezkou ke hradu Střekov. Jen že už bylo poledne a sluníčko dost pálilo. Stezka je tu řešená tak, že je část určená pro cyklisty a část pro pěší, což je perfektní a jedni se druhým nepletou do cesty. Okraj stezky je lemován betonovým okrajem, kde je nainstalovaná protipovodňová stěna a tak když už nás sluníčko hodně pálilo, tak jsme šli po tomto pruhu. 
Pohled z terasy hlavního nádraží směrem k zámečku Větruše.
Terasa hlavního nádraží s obchůdky. Pod ní je parkoviště.Železniční most s lávkou pro pěší a vpravo se do Labe vlévá řeka Bílina.
Cyklostezka dole, nahoře stezka pro pěší a mnoho laviček, což si manžel pochvaluje.
Mariánská skála. O kousek dál vpravo je kamenolom a pak dál zoologická zahrada.
Most Edvarda Beneše
Pohled na soutok. Řeka Bílina se vlévá do Labe.
Tady je většinou schovaná pod mosty a tak o ní moc lidí neví.
Lanovky jedoucí na Větruši se střídají. Jedna jede nahoru, druhá dolů.
Unikátní železniční most. Nahoře jezdí vlaky a dole je lávka pro pěší
Cesta pro pěší a vedle cyklostezka. Obě cesty se spojují za Labskou baštou,
kousek od zdymadla. Hrad Střekov už je tu na dohled. Cesta byla rozpálená a tak jsme se schovali na stranu vedle cyklostezky. kde je protipovodňová stěna a šli jsme raději za sebou po tomto chodníčku.
Nádraží Ústí nad Labem Střekov.
Restaurace Labská bašta. Zastavili jsme se tu na drobné občerstvení.
Malinovka byla výborná, oběd také.
Po těchto kopcích jsme loni kráčeli k Vaňovskému vodopádu.
Masarykovo zdymadlo.
Nad námi se tyčí hrad Střekov. Manžel už nahoru jít odmítl, že ho nohy neunesou a musíme ještě dojít zpět na nádraží. Řekl, ať jdu nahoru sama, že na mě někde na nábřeží počká. Nakonec jsem to raději vzdala.
Tak že ještě pár pohledů a cesta zpět
Zámeček Větruše focený z lávky u nádraží a velkým objektivem.
Stejně tak hrad Střekov...
Ještě jsme si tu dali kávu a a pak už jsme šli na nástupiště čekat na vlak domů.
