Po prohlídce výstavy jsem se šla ještě podívat a expozice, protože jsem tu nějaký čas nebyla a byla jsem zvědavá, co se změnilo.
V horních patrech vitríny jsou figurky vytvořené dětmi z keramického kroužku.
Znak Tolštejnského panství, který byl nalezen u hradu Tolštejn.
Expozice věnovaná Tolštejnskému panství
Sbírka starých pohlednic Tolštejnského panství.
Citera. Podobnou jsme měli doma a bratr se na ni naučil hrát. Kde skončila, nevím.
Tohoto pána jsem se lekla i když vím, že tu je...
Tato místnost je věnovaná klavíristovi a skladateli Augustu Strádalovi.
August Strádal se narodil 17. května 1860 v Teplicích. Absolvoval gymnázium v Litoměřicích a poté žil ve Vídni. Vystudoval vídeňskou konzervatoř.
V letech 1884-1886 působil u Franze Liszta ve Výmaru, byl jeho posledním žákem
a doprovázel ho na cestách do Budapešti, Bayreuthu a Říma. Liszt mu dedikoval svou 19. rapsodii.
V roce 1888 se oženil se zpěvačkou Heildegardou Zweigeltovou a společně uskutečnili
rozsáhlé koncertní turné po celé Evropě. Strádal pak učil ve Vídni a později i v Českoslovenku poté, co zdědil dům v Krásné Lípě dům zesnulé tety.
V roce 1928 získal Československou státní cenu. Aranžoval hojně orchestrální a varhanní hudbu pro klavír a takto vytvořil klavírní přepisy skladeb Johanna Sebastiana Bacha, Ludwiga van Beethovena, Dietricha Buxtehudeho, Franze Liszta, Wolfgana Amadea Mozarta, Niccolo Paganiniho, Richarda Wagnera i Antonia Vivaldiho.
Zemřel 13. března1930 v Krásné Lípě.
Tady mě zaujaly tkalcovské stavy v lahvích. To je úžasná práce.
Obrazy krásnolipského malíře Augusta Frinda (*21. 11. 1852 - +4. 8. 1924) vytváří představu o drsném životě v "Českém Nizozemí".
August Frind byl česko-německy malíř, ilustrátor, litograf a básník.
Ve své tvorbě se věnoval především historickým a náboženským tématům, dále maloval zátiší, krajinky a portréty krásnolipských občanů. Jeho neplodnější období přišlo po první světové válce. Většina obrazů v rumburském muzeu jsou jeho díla.
Tady už se připravují výstavy betlémů.
Tento už je připravený, ale další se teprve sestavovaly a zdobily.
Já jsem pokračovala na výstavu " Cestou času".
Opustila jsem výstavu "Cestou času" a pokračovala dál, kde jsou vystavená historická kola.
Moje prohlídka tu končí. Znovu jsem si oživila expozice už známé i novější.
Ještě je tu síň Rumburské vzpoury, ale tu už jsem prošla dříve několikrát
při návštěvách různých přednášek.
Uvědomila jsem si, že jsem tu byla naposledy na přednášce a křtu knihy
autora Radka Andonova "Vojenská vzpoura v Rumburku 1918".
Přeji vám příjemné dny.