3. ledna 2022
Tak jsme zase o rok starší...Přivítali jsme Nový rok s magickým letopočtem 2022, zajímavější je ještě napsaný římskými číslicemi : MMXXII.
Ráno se zdálo, že bude docela hezký den s troškou sluníčka. Hned po obědě jsem tedy vyrazila na procházku mými oblíbenými místy a také jsem si řekla, že se budu snažit někde po cestě najít krytku k objektivu, kterou jsem ztratila při dopolední procházce se synem, 25. prosince. Sice jsem po dvou dnech stejnou cestu prošla, ale krytka byla zřejmě zapadlá ve sněhu a tak jsem ji nenašla.
Říkala jsem si, že teď, když sníh roztál, tak že bych ji najít mohla, pokud ji už někdo nesebral. Na této procházce jsem také trochu fotila a tak tady jsou fotografie ze zamračených dní. Jen díky větru byla docela slušná dohlednost na Lužické hory.
Ráno se sluníčko prodíralo hradbou z mraků.
Pěnkavčí vrch (792 m n. m.) v náruči nízkých mraků.
Na chvíli vysvitlo sluníčko. Jen že já musím nejdříve uvařit oběd. Procházku tedy plánuji na odpoledne.
******
Obloha je zatažená a fouká nepříjemný vítr. Není zima a tak jdu známou cestou a koukám, zda náhodou někde nenajdu ztracenou krytku k objektivu.
Cesta je místy hodně rozrytá od divokých prasat. Od Silvestrovských hlučných oslav
tu je klid a nejsou tu ani srnky, které tu pokaždé potkávám.
Vylezla jsem i na vodárnu, protože tady jsem s e synem také byla a fotila..
A tady mám štěstí!!! U dubu v trávě leží moje krytka.
Těší mě i pohled na Lužické hory s nejvyšší horou Luž (793 m n.m.)
Tento pohled mě nikdy neomrzí.
Vlevo za stromy na vodárně se rýsuje Jedlová -774 m , vlevo Velká Tisová
a Na Výšině
Vlčí hora - 581 m n. m. Na rozhledně je výšková značka 600 m. n. m.
Lesy na vrcholu také prořídly.
Pohled na část Rumburku schovaného v údolí
Na severu je obloha modrá, ale nade mnou se mraky honí úchvatnou rychlostí.
Na větvích břízy je vidět, že opravdu dost fouká, ale zima není.
Studenec 736 m, Chřibský vrch 621 m, Plešivec 597m
Za mladým topolovým lesíkem vykukuje Ještěd.
Lužické hory v celé svojí kráse. Při tmavé,
dramatické obloze jsou hory díky větru, krásně vidět.
Sluníčko si hledá díry mezi oblaky.
Dymník
Mokřady jsou tu na mnoha místech v loukách běžné a málokdy vysychají.
Studenec 736 m , Chřibský vrch 621 m, Plešivec 597 m
a Dymník 516 m.
Cesta k lesu je plná louží. Schyluje se k přeháňce, přesto jsem tu potkala pár lidí
na procházce se psy.
Rozrytá místa na louce a pak pár detailů.
Na kraji lesa mě upoutala větev s dřevokaznými houbičkami a mechem.
Podobný záběr jsem pořídila před pár dny o Vánocích, ale se sněhem.
Pro pohádky z mechu....
Zbylé kmeny po těžbě. Hodně jich už lesáci odvezli.
Dříve docela krásná cesta je teď samá louže a bláto.
Vyšla jsem z lesa a najednou je krásně vidět
Velká Tisová 692 m, Srní hora 657 m, Studenec 736 a rozhledna nahoře,
Plešivec 597m a Dymník 516 m
První špička je Malý Stožec 659 m, Velká Tisová 692 m, špička vedle by mohl být Klíč 760 m, vedle Studenec 736 m se sněhem na vrcholku, Plešivec 597 m, Dymník 516 m
Jsem u rybníka U Natury a začíná pršet.
Tak ještě pár záběrů a foťák jde do sucha batohu s pláštěnkou.
Přestalo pršet a tak ještě pár záběru z cesty domů.
Domů se vracím ulicí Ke Koupališti. Obdivuji krásné dtromy.
Dymník a Vlčí hora z míst, kam moc nechodím.
Před domem jsem našla květ sedmikrásky. Ani se nechce věřit, že je leden.
Tento sousedů kohout nás v létě denně budí svým kokrháním a překřikuje se
se dvěma kohouty z další zahrady od Vietnamců.
Nám to kokrhání nevadí spíše se tím bavíme. K venkovu to prostě patří.
Moje první lednová procházka končí.
*****
Musím se omluvit za dost tmavé fotografie. Mohla bych je sice upravit a zesvětlit nebo dát krátký čas, menší clonu a vyšší citlivost, ale to by fotky ztratily tu současnou temnou a sychravou atmosféru prvních lednových dní.
