Ráno a východ sluníčka

 Mám ráda ranní procházky přírodou. Nevadí mi vstávání, hlavně abych stihla východ slunce, který je pro mě přivítáním nového dne. Přesto, že rána už bývají chladná, musím se více oblékat, vybírat na loukách místa, kde není vysoká tráva, abych neměla hned promáčené boty. V holínkách už je při ranním mrazíku přece jen  na nohy zima. Přesto ty ranní procházky tichou přírodou miluji. Vím, že už jsem tu sadu mlhavých fotografií už měla, ale tyto jsou zase trochu jiné. Bylo méně mlhy a jiné sluníčko.  Z domu vycházím ještě za šera. Musím dojít až nahoru do luk. 

Tím pokračuji dalším příspěvkem k mé výzvě. 

Stále můžete přidávat nové příspěvky až do 5, listopadu. Odkazy zveřejním postupně na mém blogu " Od všeho trochu". Pokud přidáte více příspěvků,  přidám  odkaz již pod zveřejněné jméno.

Sluníčko v mlze

Na druhé straně ozařuje domy

Toto místo mám ráda. V zimě sem nosím srnkám krmení.

Jen uschlý keř se pomalu kácí k zemi. Přesto moji pozornost dokáže vždy upoutat.

Námraza na listu ještě zůstala. Sluníčko bylo ještě nízko.

Při pohledu na Lužické hory mě mrazí...Sluníčko a mlha vytváří zajímavou

atmosfěru probouzejícího se dne.

S mlhou, ale pokaždé trochu jiné....

Jedlová

Přede mnou proběhla veverka, vyskočila na plot a zmizela v zahradě

Srnky a v pozadí už vykukuje hora Jedlová

Vlčí hora

Sluníčko se vyhouplo nad obzor a Lužické hory zmizely v mlze

Ranní mlha se rozpustila a začal nám krásný slunečný den. 

Pořídila jsem ještě fotografie různých detailů, ale ty budou už v dalším příspěvku.

Přeji vám krásné a barevné podzimní dny.

Pohledy z oken bytu.

Dříve jsme měli před okny jen nádraží a z jedné strany pár domů. Teď už jsou louky kolem nás plné nových domů a stále se tu hodně staví.

Nádraží ČD. Když tu ještě byly parní lokomotivy, tak jsme měli doma o kouř často postaráno. Teď už ani tolik nákladních vlaků není. Většinou už jen projíždějí a jedou rovnou do Německa nebo z Německa a pokračují dál. Někdy je nádraží prázdné úplně.

Pěnkavčí vrch v Lužických horách. Na Luž z okna už nevidím. Výhled mi zakryly větve smrku ze sousední zahrady.

Pohled k Dymníku, Výhled na Vlčí horu už mi také zakrývají borovice z protější sousední zahrady.

Středeční západ slunce mezi Dymníkem a Vlčí horou.

Havrani sklízejí sousedům vlašské ořechy.

Další západ slunce, tentokrát do mlhy.

Mám plno fotografií z procházek, ale zatím na ně  nebyl čas, tak snad příště...