Zámek Kratochvíle

 Kratochvíle  je renesanční zámek 2 km severozápadně od města Netolice v okrese Prachatice. Patrová vila byla využívána jako lovecké letní sídlo. Zámek je ve správě Národního památkového ústavu a je veřejně přístupný.

Na místě dnešního zámku původně stával hospodářský dvůr nazývaný Leptáč, který v roce 1569 věnoval Vilém z Rožmberka regentu rožmberského dominia a budovateli jihočeských rybníků Jakubu Krčínovi z Jelčan. Krčín zde postavil nový dvůr, kolem něhož zřídil rozsáhlou loveckou oboru. Takto půvabně položený dvůr se rožmberskému vladaři zalíbil natolik, že ho v roce 1579 směnil s Krčínem za městečko Sedlčany s deseti vesnicemi. Do současné podoby po vzoru italských vil nechal zámek vystavět Vilém z Rožmberka v letech 1583–1589, výstavbou pověřil vlašského stavitele Baldassara Maggiho z Arogna. Reliéfní výzdobu patra vily a zámecké kaple provedl v letech 1588–1589 italský štukatér Antonio Melana. Autorem malířských prací na zámku z roku 1589 je Georg Widman. Petr Vok z Rožmberka prodal zámek v roce 1601 císaři Rudolfu II. Dalšími majiteli zámku byli Eggenbergové a Schwarzenberkové.

Zámek Hluboká nad Vltavou

Zámek Mníšek pod Brdy

Jednalo se menší královský hrad, který byl později označován také jako tvrz. Vymezovala ho obvodová hradba, která obklopovala prostor s přibližným půdorysem kapky, jejíž vrchol se nacházel v prostoru jihozápadního nároží zámku.

Opevněná plocha byla výrazně menší než rozsah dochovaného zámku.

Součástí hradu bývala nejméně jedna věž doložená písemnými prameny a zbořená roku 1425. Z vnitřní zástavby zachytil malý archeologický výzkum jen ve skále vytesaný objekt v jihovýchodním cípu nároží. Ze středověku mohou pocházet také výstupky ve fasádě severního křídla.

Hladový kámen Děčín

 Hladový kámen je název skaliska v Děčíně, které se nachází v řečišti Labe u levého břehu pod Tyršovým mostem. Při nízkých vodních stavech vystupuje nad hladinu řeky. Hladový kámen patří k nejstarším hydrologickým památkám střední Evropy.

Podle názvu kámen sděloval zdejšímu obyvatelstvu dobu strádání. Nedostatek vody  velká sucha přinášely neúrodu a plavci ztráceli svůj zdroj obživy, protože lodní doprava musela být zastavena. Dříve to znamenalo i nedostatek dovážené soli se všemi důsledky.

Lidé do tohoto skaliska tesali značky s letopočty a také nápisy svědčící o nízkých vodních stavech. Nejstarší čitelný záznam s letopočty a také nápisy pochází už roku 1616. Z  nápisů lze zmínit zejména nejzřetelnější a nejvýstižnější starý německý:

" Wenn du mich siehst, dann weine" (Spatříš-li mne, plač)

a také český, výstižnější mladší český nápis, který radí:

"Neplač holka, nenaříkej, když je sucho, pole stříkej"

V důsledku výstavby vltavských přehrad se po roce 1926 skalisko objevovalo podstatně častěji než dříve. V současné době je vidět v průměru 126 dní v  běžném hydrologickém roce. Pokud dojde k výstavbě vodního stupně pod Děčínem, ( snahy o toto řešení se datují už od roku 1653), bude skalisko na věky pod vodní hladinou a tak by podle legendy měl nastat trvalý čas blahobytu. 

Vyzdění u Hladového kamene se datuje kole, roku 1911. V roce 1994 bylo skalisko očištěno a jeho okolí i s přístupem k němu upraveno. 

Za východem slunce

 Po několika dnech jsem se přinutila zasednout k počítači.

 Běžně nahlížím na vaše blogy na mobilu. Mám ale plno fotografií z minulých dní, ale teď dám jedny z ranní procházky z pondělí, 4. září. Dny se nám krátí a sluníčko už vychází kolem půl sedmé, což je doba celkem přijatelná na vstávání 

i když já osobně se vstávání problémy nemám.

Tak že pár fotek z dnešní ranní procházky. Vím, že jsou to stále stejná místa, ale zatím jsme se nikam na cesty nedostali, tak mi nic jiného nezbývá, než chodit na procházky na okraj města, do luk.

Než se ukáže sluníčko tak pozoruji dění kolem...