3. září 2022
Den třetí - Výlet do Třebíče
Třebíč, je druhým největším městem v kraji Vysočina a jeho historická část, tedy bazilika sv. Prokopa a Židovská čtvrť jsou zapsány do Seznamu světového dědictví Unesco.
Zaparkovali jsme poblíž Karlova náměstí a vydali na procházku městem.
Karlovo náměstí je opravdu veliké a zrovna se dokončují celkové opravy
a 16. září by mělo být slavnostně otevřeno.
Věž kostela sv. Martina. Zaujaly nás hodiny na věži o kterých jsme se dočetli,
že mají druhý největší ciferník v ČR o průměru 5,5 m.
Černý dům mna Karlově náměstí. Těch krásných domů je tam víc.
My jsme se vydali nejdříve ke kostelu sv. Martina s tím že si vystoupáme na věž.
Vnitřek kostela sv. Martina
Malovaný dům
Karlovo náměstí
Cukrárna na náměstí
Ve věži jsou tři zvony
Zvoník tu zřejmě také bydlel stejně, jako bydlel zvoník na věži sv. Jakuba v Telči.
Po vyšlápnutí 162 schodů jsme si užívali výhledů na město.
Pravoslavný kostel sv. Václava a sv. Ludmily.
Pohled z věže dolů. Nic pro lidi trpící závratí.
Bazilika sv. Prokopa - památka Unesco
Po sestupu z věže jsme se přes řeku Jihlavu vydali k bazilice sv. Prokopa
Bazilika Svatého Prokopa z poloviny 13. století a zámek.
Areál zámku je využíván jako muzeum.
V zámku jsou sbírky dýmek, vltavínů , betlémů a interaktivní expozice.
Nejdříve jsem nahlížela do baziliky přes mříže dveří, ale pak přišla nějaká slečna, odemkla a pustila nás dovnitř s upozorněním, že fotit smíme, ale bez blesku..
Pohled od baziliky sv. Prokopa na věž kostela sv. Martina
Větrný mlýn. Kolem jsme přijeli a zastavíme se v něm cestou zpět.
Dále jsme pokračovali do Židovské čtvrti, která je společně se synagogou,
bazilikou sv. Prokopa a zámkem
součástí Seznamu světového dědictví UNESCO.
Přední synagoga
Zadní synagoga
Vnitřek synagogy
V patře je interaktivní model Židovské čtvrti,
kde si můžete zvolit místo které vás zajímá.
Místo si rozsvítíte a dozvíte se, co se tam vyrábělo či prodávalo.
Po prohlídce baziliky se jsme se vrátili do města.
Pohled k bazilice sv. Prokopa
Řeka Jihlava
Masarykova vyhlídka
Větrný mlýn holandského typu je kruhová stavba ve tvaru komolého kužele
s průměrem u země 8 metrů a s celkovou výškou 13,5 m.
Impozantní větrné kolo se čtyřmi lopatkami o průměru 18,5 metru
je zhotoveno ze smrkového dřeva.
Mlýn si nechali postavit významní koželuhové a obuvníci bratři Carl a Franz Budichowští v roce 1836.
Mlýn nedrtil obilná zrna, ale stromovou kůru ze smrků a borovic .
Vyráběl tříslo, které pro svoji práci používali koželuhové
a kterého byl nedostatek.
Mlýn sloužil ke svému účelu do devadesátých let 19. století,
kdy jej nahradil výkonnější parní stroj.
Mlýn byl tedy dále využíván jako sociální bydlení pro chudé rodiny.
Poslední nájemníci opustili mlýn v roce 1977.
Poslední nájemník. Chodil po městě a sbíral vše, co kdo vyhodil a ve spodním patře mlýna vytvořil sbírku všeho možného harampádí. Pokud někdo potřeboval nějaké náhradní díly na opravy, vždy u něj něco našel. Jeho žena chodila zametat město a z jejího příjmu žili.
Poslední nájemník. Chodil po městě a sbíral vše, co kdo vyhodil a ve spodním patře mlýna vytvořil sbírku všeho možného harampádí. Pokud někdo potřeboval nějaké náhradní díly na opravy, vždy u něj něco našel. Jeho žena chodila zametat město a z jejího příjmu žili.
Náš výlet v Třebíči skončil a vraceli jsme se zpět do Telče.
*****
Původně jsem článek rozdělila na dvě části,
ale nakonec jsem ho ještě promazala a sloučila do jednoho příspěvku.