Máme 2. únor 2022 a proměnlivé počasí pokračuje. Po dlouhém vysedávání doma jsem neodolala občasným slunečním paprskům a nakonec vyrazila ven. První únorový den byl sice bílý, ale odpoledne začalo do sněhové nadílky pršet a do rána většina sněhu zase roztála.
První únor ráno a bílá, zasněžená krajina.
Zvonek zelený už prozpěvoval.
Modřinky ve sněhu vypadaly legračně.
Do rána druhého února už všechen sníh z větví opadal a na zemi roztál.
Ráno se začalo střídat sluníčko s dešťovými přeháňkami.
Ven jsem se dostala až po obědě.
Sníh na loukách rychle tál a naplnily se malé potůčky.
Přítok do Hráze
Tři stáda srnek se spojila.
Ale pokud sem přešly i srnky z louky za lesem, tak by jich mělo být osm.
Teď je na louce tráva, nemrzne, tak si potravu najdou.
Luž je schovaná ve sněhové přeháňce.
----
O kousek dál jsem si povídala s paní, která upravovala cestu vodě,
aby jim netekla do zahrady.
Od ní jsem se dozvěděla, že před pár dny v noci jednu ze srnek
u jejich plotu roztrhal vlk.
Vyslechla jsem si smutný příběh srnky, který se mi tu nechce ani vypisovat
a pokračovala jsem dál v cestě,
protože se hnala další dešťová nebo sněhová přeháňka.
Pohled na město
Na severu sluníčko, na jihu přeháňka
Tady není zorané pole, ale louky hodně rozryté divokými prasaty
Začalo zase pršet a tak jsem foťák uložila do brašny a spěchala domů.
Další fotografie už jsem pořizovala z domova.
Sluníčko zase zapadalo do mraků...
Jedlová, tam je sníh.
Sluníčko už bude brzy zapadat mezi Dymník a Vlčí horu.
První dva únorové dny ve fotografiích nejsou nijak moc zajímavé,
ale já jsem si hlavně užila procházku . Po devíti dnech konečně v přírodě. Jen smutný příběh srnky mně trochu zasáhl, ale to je příroda...