Máme 2. únor 2022 a proměnlivé počasí pokračuje. Po dlouhém vysedávání doma jsem neodolala občasným slunečním paprskům a nakonec vyrazila ven. První únorový den byl sice bílý, ale odpoledne začalo do sněhové nadílky pršet a do rána většina sněhu zase roztála.
První únor ráno a bílá, zasněžená krajina.
Ptáčkové se bořili do sněhu na větvích stromů.
Zvonek zelený už prozpěvoval.
Modřinky ve sněhu vypadaly legračně.
Do rána druhého února už všechen sníh z větví opadal a na zemi roztál.
Ráno se začalo střídat sluníčko s dešťovými přeháňkami.
Ven jsem se dostala až po obědě.
Sníh na loukách rychle tál a naplnily se malé potůčky.
Přítok do Hráze
Tři stáda srnek se spojila.
Ale pokud sem přešly i srnky z louky za lesem, tak by jich mělo být osm.
Jedna tedy chybí.
Uvědomila jsem si, že seno pro ně jsem zapomněla vzít. Tak příště.
Teď je na louce tráva, nemrzne, tak si potravu najdou.
Luž je schovaná ve sněhové přeháňce.
----
O kousek dál jsem si povídala s paní, která upravovala cestu vodě,
aby jim netekla do zahrady.
Od ní jsem se dozvěděla, že před pár dny v noci jednu ze srnek
u jejich plotu roztrhal vlk.
Vyslechla jsem si smutný příběh srnky, který se mi tu nechce ani vypisovat
a pokračovala jsem dál v cestě,
protože se hnala další dešťová nebo sněhová přeháňka.
Pohled na město
Na severu sluníčko, na jihu přeháňka
Tady není zorané pole, ale louky hodně rozryté divokými prasaty
Začalo zase pršet a tak jsem foťák uložila do brašny a spěchala domů.
Další fotografie už jsem pořizovala z domova.
Sluníčko zase zapadalo do mraků...
Jedlová, tam je sníh.
Sluníčko už bude brzy zapadat mezi Dymník a Vlčí horu.
První dva únorové dny ve fotografiích nejsou nijak moc zajímavé,
ale já jsem si hlavně užila procházku . Po devíti dnech konečně v přírodě. Jen smutný příběh srnky mně trochu zasáhl, ale to je příroda...