Neděle 16. května 2021 - Vlčí hora a cesta domů.
Došla jsem k rozcestníku a odtud pokračuji nahoru k rozhledně na Vlčí hoře.
Cesta k nádražíčku v Panském
Já však pokračuji nahoru k rozhledně.
Začalo pršet a tak mi přišlo vhod zastřešené posezení. A pokračuji dál, nahoru.
Dole Staré Křečany s kostelem Sv. Jana Nepomuckého a křížovou cestou
v pozadí Světlý kopec
Uprostřed Dymník ( 516 m) v pozadí elektrárna Bogatynie v Polsku.
Jizerské a Lužické hory - vlevo v pozadí Ještěd (1012 m), uprostřed Luž (793 m),
vpravo Pěnkavčí vrch (792 m)
Dole Panský a Nové Křečany. V lukách jsou prameny říčky Mandavy.
Panský a Nové Křečany
Brtníky a Ptačí vrch (561 m)
V pozadí Růžovský vrch (619 m) a České Švýcarsko
Rumburk, větrníky v pozadí jsou mezi obcemi Neugersdorf a Seifhennersdorf
Lužické hory v pozadí, dole Kyjov
Zahrady a Staré Křečany
Rozhledy byly sice krásné,
ale na fotografiích se objevuje odlesk oken rozhledny.
Přesto jsem si rozhlednu užila a přečkala tu další dešťovou přeháňku.
Vedle rozhledny je altán a v něm tento nápis. Mnozí už jej znáte ze starých příspěvků. Seděly tu tři dívky a tak jsem se blíž k nápisu nedostala,
proto ten odlesk. Pokračuji dál, k Verunčině studánce.
Ve vodě je i hrníček, který se tam omývá. Nabrala jsem si vodu do termosky a pokračuji do obce Zahrady, kde možná stihnu vlak.
Proti mně jde starší pár se štěnětem vlčáka.
To mě dokonale zamazalo jak na mě skákalo zablácenými packami
a dožadovalo se pomazlení.
Jsem z lesa venku...
...a jeje...vlak mi ujel. Čekat další dvě hodiny tedy nebudu.
Jsou tu krásné chaloupky.
Staví se tu i nové domy.
Trať na Krásnou Lípu nebo na druhou stranu Panský - Brtníky -Mikulášovice.
Geopark
Odpočívadlo u Geoparku. Tady se nezdržím.
Rozhodla jsem se, že na vlak už čekat nebudu a dojdu domů pěšky.
Až tady jsem dorazila k zastávce Zahrady u Rumburka.
Další památník obětem velké války, tentokrát v Zahradách.
Pokračuji cestou k zaniklé obci Skřivánčí Pole. Doufám, že nezmoknu.
Vlčí hora se mi vzdaluje a blížím se k Dymníku
V dálce zahřmělo. Doufám, že mě bouřka nezastihne v lese....
Za zády mi svítí sluníčko. Ale krása krajiny ve mě všechen strach tlumí.
Skřivánčí Pole. Ještě šest kilometrů a jsem doma.
Na Jedlové prší.
Znovu vcházím do lesa. Tentokrát už pod Dymníkem.
Jsem na Dymníku
U Kamenné hvězdy se lidi opalují. Kromě dvou cyklistů, jsem cestou
ze Zahrad nepotkala ani nohu...
U rybníka Cihelna
Mandava v Antonínově údolí.
...a jsem skoro doma.
Ještě pohled z okna, sprcha a odpočinek.
Cesta mi v navigaci vyšla na 15,8 km.
K tomu ještě musím připočítat asi 2 km,
kdy jsem zapomněla navigaci zapnout. Tak si myslím,
že těch 17 - 18 km by to vydalo.
Bylo to krásně strávené odpoledne, jen škoda, že jsem ho strávila sama.
S manželem bych to tak rychle neušla, protože cesty lesem jsem "brala" rychlou chůzí. Tam celkem nebylo co fotit
a navíc jsem pospíchala, abych unikla dešti, případně bouřce.