Franz Preidl

 Franz Preidl

Franz Preidl (*26. 12. 1810 - †28. 8. 1889) byl úspěšný podnikatel, starosta České Kamenice a místní mecenáš. Vybudoval moderní mechanickou přádelnu – největší průmyslový podnik, který kdy byl v České Kamenici provozován. Mimořádně přispíval k rozvoji města a jeho okolí. Za své zásluhy byl roku 1887 povýšen do šlechtického stavu s predikátem „Edler von Hassenbrunn“.

Franz Preidl začal podnikat roku 1834, když zakoupil v České Kamenici dům čp. 61, který upravil na přádelnu bavlněné příze a bělidlo. Roku 1857 zakoupil první pozemky v Rabštejnském údolí, kde jedině mohl ještě získat přístup k vodní síle Kamenice. V letech 1858–1860 zde postavil první přádelnu bavlny a lnu, hnanou vodním kolem a o rok později i parním strojem. 

Již roku 1863 připojil Franz Preidl ke svému podniku také přádelnu v Horní Kamenici, kterou zprovoznil roku 1867 a roku 1878 založil přádelnu v Rumburku.

V roce 1885 ještě zakoupil přádelnu, kterou v Janské postavili bratři Swaabové roku 1858. Roku 1897 musela být obnovena po požáru. Zbořena byla někdy v šedesátých letech 20. století, do dneška zbývá jen komín 50°48'18.89"N, 14°21'34.37"E a na jejím náhonu je dnes osazena malá vodní elektrárna.

Vysoké zisky umožnily Preidlovi získat také čtyři severočeské velkostatky (Líšnice, Prunéřov, Ahníkov a Čížkovice) se třemi zámky a dvěma pivovary a řadu dalších nemovitostí. Preidl byl znám jako mecenáš, který z výnosů svých továren stavěl školy, opravil Mariánskou poutní kapli v České Kamenici a velkoryse podporoval řadu spolků i jednotlivců. V tom jej ostatně následoval také jeho synovec Emanuel Karsch (1839–1911), který podnik po Preidlově smrti převzal a vedl spolu se synem Franzem (1860–1934).

V roce 1907 měla firma Preidl celkem 62 876 vřeten na jemnou přízi a 5 834 vřeten na výrobu nití, a téměř tisíc zaměstnanců. Firma se orientovala především na vnitřní trh rakousko­-uherské monarchie, vyvážela ale také do Orientu, Egypta, Indie a Argentiny. Světová hospodářská krize způsobila krach podniku, rabštejnské továrny přerušily provoz již roku 1928 a v červnu 1931 předlužený podnik převzala pod nucenou správu věřitelská banka, která definitivně zastavila provoz.

---

Tak jako převážná většina obyvatel Českokamenicka pocházel z německého prostředí a němčina byla jeho mateřským jazykem. Narodil se v roce 1810 v rodině domácího přadláka Floriana Preidla. Jeho rodný dům v osadě Líska čp. 7 se zachoval (dnes chata Bábinka)
Zde Franz Preidl prožil spolu s dalšími deseti sourozenci dětství, seznámil se s přadláckou profesí a jako prvorozený syn ve svých pětadvaceti letech převzal otcovu firmu. Již v roce 1834 koupil v České Kamenici v Mlýnské ulici dům čp. 61, kam později přenesl sídlo svého podniku na výrobu příze. Tak se stal občanem České Kamenice a místním podnikatelem. Svůj podnik roku 1852 rozšířil zakoupením barvírny (čp. 155) a následným vybudováním bělidla.

Díky svému úsilí, umocněnému i vytříbeným smyslem pro obchod, mu zisk zakrátko umožňoval pomýšlet na výstavbu moderní mechanické přádelny. Mohutná budova byla předána do užívání v roce 1860 jako čp. 68 Dolní Kamenice a bezprostředně zde byla zahájena výroba. Vznikl základ největšího průmyslového podniku, jaký kdy v České Kamenici byl provozován.
Ne vždy se vše dařilo tak snadno. Z bavlny je vysoká prašnost, bavlněný prach je odborníky považován téměř za výbušný. Proto požáry v textilkách nebyly řídkým jevem a několik jich postihlo i závody v Rabštejnském údolí. Největší z nich 6. 6. 1872 postihl první vybudovanou přádelnu čp. 68 v Dolní Kamenici a doslova ji zničil. Preidl nechal objekt okamžitě nejen opravit, ale i výrazně rozšířit až na celkovou kapacitu 11600 vřeten. Toto výrazné navýšení výrobní kapacity umožnila instalace parního stroje. „Přádelna v Dolní Kamenici po přestavbě“ dnes připomíná pouze komín Franz Preidl – mecenáš a patriot
Ve městě je několik objektů nějak spjatých s osobou místního patriota Franze Preidla.
V tehdejší Horní ulici (dnes Dukelských hrdinů) čp. 338 si pořídil vilu, kde nejprve bydlel a později sem umístil ředitelství rabštejnských přádelen. Jako své nové obydlí nechal vystavět vilu „MARIE“ čp. 491 s rozlehlým skleníkem – zimní zahradou. Investicí zaměřenou na zvýšení prestiže města byla výstavba na svou dobu luxusního Hotelu Stern (dnes Hvězda) v Děčínské ulici.

Zisky z rabštejnských přádelen však Franz Preidl nevynakládal pouze na rozmnožení svého nemovitého majetku. Jeho původ a sepětí s přadláctvím se odráželo i na jeho životních postojích. Byl mezi lidmi znám jako štědrý mecenáš se silným sociálním cítěním. Nejen že dotoval zaměstnanecké podpůrné fondy, ale nechal v České Kamenici na své náklady ve výši 30 000 zlatých vybudovat v roce 1871 chudobinec. Jde o budovu čp. 350 v těsné blízkosti Salhausenského zámečku čp. 35. Do užívání byla předána 17. září 1872 s kapacitou až 33 osob bez přístřeší.
 

Svoje sociální postoje a patriotismus vyjádřil i darem 10 000 zlatých na vybudování školy v jeho rodné Lísce. Za zcela mimořádný je považován jeho příspěvek více jak 60 000 zlatých na rekonstrukci Poutní kaple Narození Panny Marie v České Kamenici. Velkorysost daru byla oceněna papežem Lvem XIII. udělením Preidlově osobě řádu sv. Řehoře Velikého.

„Preidlova vila, později známá jako Karchova vila – dnes Dětský domov“ 8 „Hotel Stern (Hvězda)“ „Městská spořitelna“ Franz Preidl v letech 1870–74 a 1880–83 vykonával úřad českokamenického starosty. Na jeho návrh schválila městská rada v roce 1872 zřízení městské spořitelny, která od následujícího roku 1873 sídlila v domě čp. 178 na Koňském trhu (dnes náměstí 28. října). Její nová budova byla vystavěna až v roce 1896 na dnešním Náměstí Míru. O nesmírném pracovním nasazení průmyslníka Franze Preidla svědčí ta skutečnost, že kromě funkce starosty se stal prvním protektorem a ředitelem městské spořitelny. Její založení mělo pro další rozvoj města blahodárný vliv. Jednak umožnilo středním vrstvám získat úvěry pro rozvoj jejich podnikání, jednak z jejích výnosů byly financovány některé městské stavby a poskytovány příspěvky na činnost dobrovolných spolků. Když se roku 1877 dostala spořitelna v důsledku krize do platební neschopnosti, vyrovnal Preidl vzniklý schodek ve výši 34 000 zlatých ze svých prostředků. Tak zachránil úspory řady drobných střadatelů zejména z řad živnostníků. Jim věnoval mimořádnou pozornost a pod svojí patronací dal v roce 1873 vzniknout Živnostenskému spolku. Ten pak šířil nové poznatky, odbornou literaturu a dokonce v roce 1887 uspořádal „Živnostenskou, průmyslovou a zemědělskou výstavu pro město a soudní okres Česká Kamenice“. Odlišná situace byla v dělnickém hnutí, kde zejména v okolních sklářských

Zásluhy o rozvoj města a Preidlův podnikatelský úspěch byly v roce 1872 oceněny udělením čestného občanství města České Kamenice. V roce 1876 mu byl udělen rytířský kříž řádu Františka Josefa I. Nejvyšším oceněním bylo povýšení do šlechtického stavu s predikátem „Edler von Hassenbrunn“, které se mu dostalo v roce 1887. Preidlův šlechtický erb – exponát Rabštejského podzemí. Deska s erbem byla šťastně nalezena v areálu bývalého ředitelství Preidlových přádelen v ulici Dukelských hrdinů č. 338. 9 Podnikatelské aktivity mimo Českou Kamenici Přebytky volného kapitálu vedly Franze Preidla na sklonku života k investicím do větších celků nemovitostí. V roce 1878 koupil pivovar a velkostatek Líšnice u Mostu. Po něm v roce 1880 následovala koupě velkostatku Prunéřov – Ahníkov u Kadaně, rovněž s pivovarem, zámkem a zříceninou hradu Hasištejn. V roce 1886 již ve vysokém věku koupil ještě velkostatek Čížkovice u Lovosic. Mimo to vlastnil několik domů v Praze a postavil hotel „Kronprinz“ v Teplicích. A opět se i zde projevoval jako mecenáš. Např. v Líšnici na Mostecku postavil školu za 7 000 zlatých.

Ze získaných poct a šlechtického titulu se Franz Preidl dlouho netěšil. Zemřel na svém zámku v Čížkovicích 28. 8.1889. Poslední odpočinek našel v soukromé hrobce na hřbitově u Poutní kaple Narození Panny Marie v České Kamenici. Hodnota jeho pozůstalosti byla odhadována na 15 milionů zlatých. Universálním dědicem se stal Preidlův synovec Emanuel Karsch. Podmínkou Preidlovy závěti bylo, že podnik ponese i nadále jméno svého zakladatele.