Pokračování podzimního příspěvku z fotografií, pořízených z procházek před opravami bytu.
Až se tento příspěvek zveřejní, tak už budu mít plné ruce práce s úklidem a také musím pro syny navařit něco dobrého na posilnění.
Tak ještě přidávám pár fotografií z procházek před opravami bytu.
Rybník Cihelna v Antonínově údolí.
Před pár dny tu byly labutě. Chtěla jsem si je ještě jednou nafotit,
která vede souběžně se Slévačskou ulicí.
Padající listí už nabírá podzimní barvy.
Od některých domů z druhé strany Mandavy vedou takovéto můstky.
Pamětníci říkají, že v těchto místech kdysi býval rybník.
Dnes je tu "záplavová louka".
Mandava je tu jen pár kilometrů od pramene, který je u obce Panský, kousek od úpatí Vlčí hory, tak že je to ještě potůček. Přesto už mnohokrát dokázala obyvatele na jejích březích pořádně potrápit.
Pod břízou se praly dvě žluny zelené.
Jedna po chvíli odletěla a ta vítězná si uhájila strom.
Došla jsem ke kapli sv. Alžběty Durynské a sklem v horní části dveří nakoukla dovnitř.
Na venkovní straně jsou pamětní desky se jmény obětí 1. světové války.
Šla jsem tedy dál ke rybníkům Racek a Tůň
Krásně upravená zahrada u jedné z chatiček u Racku.
Rybník Tůň.
Rybník byl vybudován v místě, kde se těžil jíl na výrobu cihel a z odpadního materiálu se tu nakonec vytvořila hráz a díky přítoku z lesa z mokřadů a tůní, byl rybník pojmenován Tůň.
Pohled z hráze Tůně k Vlčí hoře
Dymník
Hned vedle je rybník Racek. Doufala jsem, že labutě, které byly na Cihelně,
teď budou tady....nebyly.
Rybník Racek
Jeho klidná hladina a zrcadlení mě vždycky "dostanou".
Cosi se kolem mě mihlo. Nebyl čas na dlouhé nastavování foťáku, tak jsem jen rychle přehodila objektiv a cvakala..." buď a nebo "...To cosi, byl ledňáček říční...
Na úplně druhé straně rybníka se vznesl z hladiny dravec - orlovec říční.
U nás běžně nehnízdí, jen přelétá. Tady už jsem litovala, že nemám dobře nastavený foťák, přesto jsem pár jeho fotografií pořídila. Za jejich kvalitu se omlouvám.
Ještě rozhlédnutí a cesta domů...
U cesty se ve vysoké trávě schovávala srnka.
Vyplašila jsem ji.
Dymník z luk mezi cestami Ke Koupališti a Na Poustce
Jestřábník žlutý a jeho poslední letošní květ.
Pcháč oset
Dymník a Vlčí hora. Z rozjímání v přírodě mě vyrušilo zvonění telefonu.
" Máš tu návštěvu! " Pospíchala jsem tedy domů.
Čekal na mě syn a domlouvali jsem se na nákupu materiálu a opravách v bytě.
Pohled na Lužické hory, jedno chmýří a úprk domů.
Ještě jsem stačila vyplašit tři srnky. Moje procházka končila.
Když se tento článek zveřejní, tak už u nás opravy problíhají / doufám), a tak se asi ozvu, až budu mít čas.
Přeji vám příjemné podzimní dny.