1. října 2021
Páteční ráno. První ranní mráz tohoto podzimu. Manžel ještě dospával a hlavně nabíral síly po výletu na Kvádrberk a tak jsem na procházku s fotoaparátem vyrazila ráno do luk.
Ojíněná kopřiva vypadá zajímavě, stejně jako zmrzlá kapka vody,
která mi připomněla pověst či pohádku o skřítcích našeho výběžku
zmiňovaných jménem Kverxové. Ve zmínce o těchto skřítcích se psalo,
že se ukážou jen někomu a pokaždé jinak.
Nezdá se vám také že by ta zmrzlá kapička mohla být tvářičkou nějakého Kverxe?
Srnka na louce mě ještě nezahlédla a klidně se drbala.
Části běžně vlhké louky u potůčku nejsou posekané, prý kvůli hnízdění chřástalů.
Srnka mě zpozorovala a delší dobu zůstala nehybně stát,
ale pak se pro jistotu raději běžela schovat do křoví.
Příroda je mocná kouzelnice...
Kam se dostalo sluníčko, tam námraza rychle roztála
Už je vidět, že se podzim ujal své vlády. Ranní mrazík, mlha,
stromy se začínají vybarvovat.
Hustý, mladý osikový háj je dokonalým domovem srnek.
Les je hodně prokácený a tady najdou úkryt, klid a bezpečí.
U těchto fotografií jsem myslela na Vendy, která ráda fotí"chmejří"
Tak to bylo trochu přírody a příští článek bude o dalším výletě,
tentokrát na zámek Nelahozeves.
Přeji vám krásné podzimní dny.