Když je sucho...

 V řečišti Labe u levého břehu pod Tyršovým mostem v Děčíně se nachází skalisko, které při nízkých vodních stavech vystupuje nad hladinu řeky. Nese označení Hladový kámen (německy Hungerstein) a sděluje zdejšímu obyvatelstvu dobu strádání.

Nedostatek vody, velká sucha přinášející neúrodu a plavci ztrácející svůj zdroj obživy, protože lodní doprava musela být zastavena, dříve to znamenalo i nedostatek dovážené soli se všemi důsledky.

Lidé do tohoto skaliska tesali značky s letopočty a také nápisy svědčící o nízkých vodních stavech.

Nejstarší čitelný záznam pochází z roku 1616. Z nápisů je dobré zmínit zejména nejzřetelnější a nejvýstižnější starý německý „Wenn du mich siehst, dann weine“ (Spatříš-li mne, plač.) a také mladší český nápis, který radí „Neplač holka, nenaříkej, když je sucho, pole stříkej“.

Coby důsledek výstavby vltavských přehrad se po roce 1926 skalisko objevovalo podstatně častěji než dříve. V současné době je vidět v průměru 126 dnů v běžném hydrologickém roce. Pokud dojde k výstavbě vodního stupně pod Děčínem (snahy o toto řešení se datují od roku 1653), bude toto skalisko „na věky“ pod vodní hladinou, a tak podle legendy by měl nastat trvalý čas blahobytu.

Zřejmě kvůli nízké hladině vody tu kotví remorkér Beskydy, který tradičně slouží k vyprošťování uvízlých plavidel. Před lety jsme měli možnost prohlédnout si loď i uvnitř.

Výletní loď Bohemia

Fotografie byly pořízeny 21. června 2022

Co najdeme v trávě

Na svých procházkách často fotím i brouky, šidélka, vážky, motýly, detaily rostlin.

Šidélko větší

Lipová u ŠLuknova

 Výlet č. 15

17. června 2022

Cílem našeho výletu byla vesnice roku 2019 - Lipová u Šluknova. Je tu zřícenina zámku, která čeká na velké opravy. Jezdili jsme sem každý rok, ale kvůli covidu jsme tu dva roky za sebou nebyli. Tak že vlakem do stanice Lipová u Šluknova a pak prohlídka a zase na vlak.

Přes tuto louku sice vede turistická cesta k Anenskému vrchu u Lobendavy, ale tou vysokou trávou bych raději nešla kvůli klíšťatům.

Na místě letního kina se vše chystalo sobotní jarmark

Zámek Lipová

Zámek je příkladnou ukázkou vrcholné barokní architektury. Zdejší panství patří svojí historií mezi nejstarší v Čechách, ale skutečný rozvoj čekal toto území až po skončení třicetileté války. Desetihektarový rybník založil roku 1675 Slavata z Chlumu a Košumberka a na jeho okraji nechal vystavět v letech 1737 až 1741 Vilém Leopold Salm-Reifferschiedt honosné barokní sídlo, které mělo sloužit svému zakladateli jako rodové sídlo. Od dvanáctého století se mocný evropský rod Salmů štěpí na několik linií, a Julius Salm, jenž sloužil již Rudolfovi II., se usídlil v Čechách. Jeho potomci se pak provázali s nejvyšší a nejstarší českou šlechtou a stali se nedílnou součástí historie Království českého. Panství Lipová získal do dědičného držení František Vilém Salm-Reiffenscheidt, jehož syn Vilém Leopold zde nechal vystavět zámek a založil novou rodovou linii.

Zámek sám je trojkřídlá dvoupatrová budova, jejíž střední křídlo je  opatřeno ve vstupní a nádvorní fasádě trojosými rizality, zakončenými trojúhelníkovými štíty postavené v letech 1737-1741 podle návrhu malíře a architekta Girolama Costy (1671-1741), rodáka z Pellia Inferiore ve Valle Intelvi, stavitele nejen Salmů, ale i Lobkowiczů a Hrzánů. V držení Salmů  a posléze (po  vymření rodu po meči), Thunů-Hohensteinů, byl zámek až do pozemkové reformy za první republiky. Za druhé světové války sloužil zámek německé armádě. Po válce převzala zámek Československá armáda, která jej opustila v roce 1970 a Ministerstvo vnitra pak roku 1975 a z nevyužívaného zámku v majetku republiky se pak stala ruina.

Zkázu objektu dovršila v devadesátých letech dvacátého století restituentka a následně firma Obrození, která v podstatě usilovala o zánik objektu zámku.

Zámek Lipová v zajetí čísel:

V zámku jakoby nic nebylo náhodou. Najdeme tu 7 schodišť, ( jako 7 dní v týdnu),12 komínů, (jako 12 měsíců v roce),  52 pokojů, (jako 52 týdnů v roce) a 365 dveří a oken ,( jako 365 dní v roce).

Restaurace U Pytláka. Měli jsme chuť na kávu,  případně něco k obědu.

 Jen že tady nabídli kávu jen instantní a jídlo docela drahé. 

Tak jsme se otočili a šli pryč.

Letní kino se chystá na sobotní jarmark, ale stále ho zdobí socha Charlie Chaplina.

Došli jsme k tomuto odpočívadlu a zastavili se ve vinárně Pod lipou,

 kde měli dobrou kávu a dokonce i dobré jídlo za přijatelnou cenu. 

Po dobrém jídle jsme pokračovali na nádraží.

Náš výlet tu pomalu končí...už nám to pojede. Toto je vlak na Děčín, který se v Mikulášovicích křižuje s vlakem k nám...